Svíce

Jako horký vosk
dokážeš mě popálit.
Přitisknout se na mou kůži
a nepustit se – až za studena.
Až umřeš, pustíš se mne
a já nevím, jestli budu chtít.
Budu hledat jiný vosk,
který bude kolem mne tát
pokaždé, když já se rozhořím.
Rozhořím jako žhnoucí svíce,
která svůj vosk ještě má.
Hořím, dokud nedohořím,
pak může zůstat jenom on.
On, ten zchladlý vosk,
který vydržel i přesto,
že já jsem už zmizela.
Já jako hořící knot,
který všude má svůj konec.
Jenže vosk bez knotu,
to už není svíce.
Je to jen kus zbytečné hmoty,
která stejně zmizí v koši.
V koši, kde se hromadí
každý zchladlý vosk.
Každý, který ztratil svůj
hořící knot.
Nevrátíš to.
Pro mne už jsi zchladl.
Já však ještě nedohořela.
Stále hledám svůj nový vosk.
Vosk, který bude kolem mne tát

pokaždé, když já se rozhořím.