Doufej v to nejlepší, počítej s tím nejhorším... Jo, tohle mě kdysi naučila jedna kamarádka a já myslela, že je to prakticky nejlepší taktika, jak přežít všechno... Ale ať už si myslíte jak moc chcete, že jste na to nejhorší připraveni, vždycky nastane ta chvíle, že to nejhorší přijde a vy se zhroutíte. Ovšem, nemůžete se zhroutit úplně, protože jsou tady lidé, které to prakticky nezajímá a vy se musíte tvářit, že svět je v naprostém pořádku, že jim chcete pomoci a že bude určitě všechno lepší než je teď.. Takhle jim lhát... Nevěřím tomu sama a ostatním to cpu.
Když se mi rozezvoní telefon, málem se přerazím, jen abych si přečetla zprávu, která ani není od toho, od koho bych chtěla. Těžká rána přichází prakticky s každou další vibrací mobilu... Ne! Uklidni se! Nemůžeš mít všechno! Nejsi na to dost dobrá... jenom pěkný ksichtík ti nepomůže k tomu, abys měla vztah, připadající ti jako dokonalost sama...Není mi určeno najít si ten správně padnoucí kámen ke svým základům pro všechno a hlavně tam ten kámen udržet... I když byl téměř dokonale padnoucí a mohl na něm stát téměř celý můj svět... Přesto, že potřebuji takovýto kámen k tomu, abych mohla vůbec existovat, asi ho nikdy nenajdu na dost dlouho... Měla jsem tak málo času a dokázala jsem jsem si vystavět vzdušné zámky... Hloupá, malá holka...
Nechci se vzdát, ale nemůžu bojovat. Je to předem prohraná bitva... A to jsem se nikdy nevzdávala...
