Nejhezčí zjištění je to, o kterém si myslíte, že přijde, ale nevíte kdy... Ono se pak tohle zjištění objeví náhle a nečekaně a vy máte radost... Nečekanou, nepřekonatelnou, úžasnou.. Tohle zjištění, které jsem potkala nečekaně já, bylo o tom, že svět vlastně není tak ošklivý, jak jsem si myslela, že svět je fajn, hodně radostný, milý a příjemný. Vlastně vždycky stojí za to žít, protože bych se nikdy nedozvěděla, jak by to doopravdy dopadlo...
Kdybych uvěřila všemu, co si myslím, nebo si to v určitých chvílích chci myslet, tak bych zmizela a rozplynula se. Nejde věřit všemu... Tedy téměř nejde. Já se snažila uvěřit v Happy endy, ale vždycky mi v tom něco bránilo. Pak jsem se najednou ocitla před někým, kdo mi ukázal, že happy end existuje, tedy, když není na konci, tak uprostřed se nějaké happy najde a potěší i to nejrozdrásanější srdce, které má pocit, že ho spolkne černá díra.
Existuje někdo, kdo je dokonalý. Má hlas, který člověk potřebuje slyšet před spaním, aby se cítil bezpečně. Má všechno o čem může kdokoli jiný snít... Má srdce a má i možnost to srdce ukázat a má dokonce schopnost to srdce někomu dát i když ne v celé jeho kráse. Má schopnost oživit i zdánlivě mrtvá místa duše...
Měl schopnost vdechnout malé holce život. A chce ten život udržet... A kromě toho všeho...Má taky mě :)
