Není zvykem, že bych tady dávala cizí slova... Natož cizí rozhovory... Ale tohle si to zaslouží... řekla bych...
Byl to rozhovor s klukem, který je fajn... moc fajn, dobře se s ním povídá....
Bet
mě čeká pouze zvukotěsná hradba polštářů...
ale ponořím si do ní hlavu a budu se tvářit, že jsem zmizela....někdy bych vážně, vážně chtěla zažít na den zažít pocit, že jsem zmizela...
zajímalo by mě, jestli by si toho vůbec někdo všiml...
Kamarád
tobě chybí zpřízněná duše viď?
někdo, kdo by měl náležitou starost
a přepečlivě by tě choval a chránil
nějaký orel, kterému bys mohla pod křídlo a zabořit hlavu do peří,
který by naslouchal
Bet
spíš někdo, kdo by mi alespoň jednou připomněl, že nejsem jenom holka, kterou jednou potkáš a už o ní nevíš...a taky někdo, komu bych mohla napsat, že jsem v pořádku někam dojela a nebyla to zrovna moje maminka...
