jedna otázka

Kdo jsem? Nikdo si nemůže být jistý tím, kdo je, protože nikdo nezná cesty osudu, které jsou nevyzpytatelné. Vždy se může najít něco, co změní celou podstatu vašeho života a také může změnit vás. Nebo je také možné, že jenom najdete své pravé já v sobě, tak jako já a v podstatě se ve vašem životě nezmění ani jedna jediná věc, stačí na to pár slov a minut. Tak kdo tedy jsem?? „Já!“ To můžu říci, až si tím budu stoprocentně jistá. Teď v této chvíli mi ještě pár procent zbývá. Přemýšlet o svém pravém já, které vidím opravdu jen já sama je velice náročné. Já jsem ještě dítě, ale jsem si teď o něco jistější v tom kdo opravdu jsem. Ještě pořád jsem sice ten cvrček v bublině vlastního myšlení a fantazie, ze které nelze ven, ale stěny této bubliny jsou pořád tenčí a tenčí, až jednoho dne prasknou a já budu volná! Už se ale nebojím více se prosadit, čehož jsem se, až do chvíle ukázání mého pravého já, bála. Jsem člověk. Konečně jsem si tímto tvrzením jistější a jistější. Pořád mám plnou hlavu myšlenek týkajících se lidí okolo mě, ale teď je dokážu z hlavy vypudit ven a snažím se nepouštět je zpět. Myslíš si, že víš, kdo jsi a že tohle je blbost? Tak to si opravdu jenom myslíš! Všichni lidé nejsou stejní! Jeden pozná třeba za 20 let své pravé já, někdo jej pozná za 14 let a někdo své já nenajde za celý svůj život. Emoce jsou strašná věc. Nebo úžasná věc. Někdy člověka rozpláčou smutkem, vztekem, jindy radostí a někdy jen tak, z přemýšlení nad sebou samým. Teď bych mohla říct, že na otázku: „Kdo jsi?“ se dá odpovědět pouze jedním slovem : „Já!“ Ale i přesto si tím nikdo není jistý!