Sedíme, hledíme a hodiny tiše tikají svou píseň do nudy letního pátečního dopoledne. Venku slunce, teplo, kytky a ptáci – to všechno nás zve ven. Táhne nás to k oknům. Nebo aspoň naše pohledy. Chceme jet, utíkat, spát v trávě – všechno, jen ne tady sedět a cpát se, poslouchat je. Poslouchat ty, kteří se nám snaží být v životě užiteční.
My to nechápeme a chceme ven.
Zvoní. Chvíle osvobození, která trvá... Ne dost dlouho na to, aby se nám nálada zlepšila. Stačí nám bufet, nástěnka, topení, lavička... a je trochu líp.
Ale, zvoní. 45 min sezení a snahy neusnout. Proč? Raději venku jít, utíkat, spát v trávě...
Až později vše pochopíme...
Žádné komentáře:
Okomentovat