Proč???

Výběr špatně mířených slov a taky debilních slibů, to mi vždycky šlo... To, že jsem hloupě provolávala nějaké výkřiky a pak se je snažila vzít zpět mě asi stále neopustilo... Proč jsem tak blbá? Ne, nejsem blbá, jsem jenom moc impulzivní. Dalo by se říct...

Snažím se vždycky něco udělat správně, pak je to špatně... A když to udělám naopak, tak je to taky špatně, ale já už nevím.

Být promiskuitní je v dnešním světě strašně jednoduché pro někoho, kdo na to má... "Mít na to" znamená vypadat dobře... Vypadat dobře znamená mít dobré sebevědomí... Mít dobré sebevědomí znamená mít někoho, kdo vám řekne, jak moc vám to sluší... Zasloužit si tuhle lichotku znamená tvářit se "chtivě"... A tvářit se chtivě znamená být promiskuitní... Takže kdo to nemá přímo v povaze, nikdy k tomu nedospěje... Ještě že jsem stydlivka...

Proč se blbá nálada kompenzuje alkoholem, čokoládou nebo zmrzlinou? Protože to uklidňuje, ale jak koho... Chci být nad věcí, nechci se tak jenom tvářit, ať nekazím ostatním chvíle, které mi věnovali. Vážím si toho a proto se šklebím... Jsem klasická Cheshire cat. Úsměv a pak zmizet. Jo. No, nejsem tak úplně kočka, jako spíš jsem štěně, ale i tak... Asi je mi navždy souzeno se ve společnosti lidí přetvařovat a doma potají brečet jako malé dítě do polštáře přikovaného k nohám.

K čemu mi to ale je? K tomu, že vím, že by mě stejně nikdo neposlouchal. Jsou to děsné kraviny, které vždycky dostanou hlavně mě samotnou. Vždycky ty největší kraviny zasáhnou cosi uvnitř mě a v tu chvíli chci někoho děsně obejmout, ale zároveň bych potřebovala někoho, komu bych dala pěstí... Jenomže lidé v mé blízkosti nejsou ani na jednu z těchto věcí... Na pár výjimek... Ale ten, co si zaslouží dostat pěstí, mi za to nestojí... A ti, od kterých bych chtěla obejmout, mi tohle přání nesplní - buďto nechtějí, nebo prostě a jednoduše nemůžou...

Jediný člověk, u kterého mám obojí pocit najednou, je ten, který mi mizí a kterého se tak strašně moc snažím přitáhnout zpátky a přesto debilně kecám... Argh!

Střelte mě do hlavy... Pak už budu navždy mlčet a nikomu nebudu chybět... Nechci už mluvit, ale má sebestředná povaha mi nedává na vybranou... Umlčte mě navždy, prosím...

HAF!...

we gotta go

jo, dalo by se to tak říct...

Od A do D

Aneta, Bedřich, Cecílie a Dalibor jsou absolutně nejkomičtější čtverka na světě… Jejich příběh ale tak komický není… Jde o to, že Aneta a Bedřich jsou, resp. byli a možná zase budou, pár a Cecílie s Daliborem jsou taky pár… Oba tyto páry byly spokojené… Jenomže…

Cecílie měla pocit samoty, šílela doma a nevěděla, kam dřív zajít, aby jí nebylo smutno po Daliborovi, který byl pořád v práci… Dalibor byl žárlivý, takový možná až moc žárlivý… Ale zamilovaný, Cecílie asi zamilovaná není, ale nemá na vybranou…

Aneta s Bedřichem se stali ikonou… Jednoho krásného dne se ale ze zamilované Anety stala Aneta, kterou opustil Bedřich. Bedřich to nemyslel zle, byl možná až příliš hodný, ne sice na Anetu, ale lidské vztahy pro něj znamenaly moc…

Aneta byla dobrá kamarádka Cecílie a Bedřich se bavil hodně s Daliborem… Aneta se kdysi dávno stýkala s Daliborem a Cecílie chtěla Bedřicha (ano, je to zamotané, ale prakticky si ženy prohodily muže…).

A teď přišel onen den… Onen den, který prakticky všechno změnil a vlastně nezměnil vůbec nic… Cecílie přijela za Bedřichem… Byla psychicky zlomená a nevěděla, co má dělat… Vzhledem k tomu, že byl Bedřich sám, neměl žádné závazky a navíc potřeboval jistou bušící část těla, která se drala evidentně ven a ovlivňovala tímto jeho myšlení, rozhodl se Bedřich, že se s Cecílií vyspí a udělá si dobře… Jo, jemu to pomohlo, jí moc ne, ale taky se nebránila…

Bedřich si ale uvědomil, že miluje Anetu, jenomže ví, že jeho „druhý mozek“ je moc silný na to, aby zvládl fungovat pouze s Anetou. Nebyl si jistý, jestli by zvládl nevyspat se s Cecílií znovu. Řekl Anetě o tom, co se stalo. Nebyli spolu, takže by Aneta neměla být naštvaná, ale ona se málem zhroutila. Ne před Bedřichem. To byla silná, nedala nic znát… Ale doma nevěděla, co má dělat… Byla stále silná a dlouho potom taky… Jenomže Aneta neví, jak se má podívat Cecílii do očí a bavit se s ní.. Pro Anetu je Cecílie sice dobrá kamarádka, ale už dlouho ji považuje za děvku. Možná, že tímhle se jí to jen potvrdilo, nebo taky ne a Aneta
je pouze pořád paranoidní…

Dalibor o ničem neví… A nikdy ani vědět nebude…

Co tohle udělalo s Bedřichem? No, byl upřímný k Anetě, ale po tomhle byl upřímnější. Řekl všechno, sám, nebo odpovídal na otázky – na všechny… Odpovídal pravdivě… Ale přesto už navždy zůstalo uprostřed Anety takové malinkaté něco, co hlodalo a hlodalo a nikdy nepřestalo… Bylo to jako malá myška, která kousá a kousá a kousá…