Odpověď mi však přišla beze slov. Pouhým pokynutím ruky od hlavního „bosse“ mi to došlo. Na stole počítač, na jehož monitoru na mě vyzývavě blikaly řádky o kradených autech a o kradení Spletek. V levém zadním rohu stodoly na mě mrkalo nové BMW. Jasně. Musím se dostat do vládních složek a „vypůjčit si pár SPZ. Ale co je zač ten chlap?
„Žádné otázky. Seď a makej. Máš dvě hodiny.“
Aha, měl jsem pravdu. Dobře. Studený pot na čele mi nezabrání v tom, být opět nejlepší – tak jako na střední. Ale pořád mám jeden dotaz: Co je to za chlapa??
BUM! Sakra! Málem jsem spadl ze židle já! Žije? Muž na židli se třese, ale žije. Naštěstí. Výstřel patřil stropu. Věnovat se počítači. Musím udělat svou práci, pak mi dají pokoj,věnovat se počítači a nepřemýšlet. Jsem přece počítačový expert, mám na to školy. To zvládnu…
BUM! A ještě dvakrát. Neotáčím se. Nesmím. Sakra, monitor mi slouží jako nechtěné zrcadlo. On leží na zemi. On je mrtvý! Bože. Tak, mám ty hesla. Ale NE! Já tady sedím u počítače a za mnou umírá člověk.
„Už to máš hotové?“
„Ano. Tady jsou všechny hesla.“
„Skvělé! Tak teď čekej. A nesnaž se nikam jít.“
Nemusí se bát. Budu tu sedět. Kdybych vstal, stejně spadnu. Nohy mám jako z olova a celý se třesu. Kam šli? A kde je ten chlap, co ho zabili?
Žádné komentáře:
Okomentovat