čtvrtek 20. ledna 2011

Proč???

Výběr špatně mířených slov a taky debilních slibů, to mi vždycky šlo... To, že jsem hloupě provolávala nějaké výkřiky a pak se je snažila vzít zpět mě asi stále neopustilo... Proč jsem tak blbá? Ne, nejsem blbá, jsem jenom moc impulzivní. Dalo by se říct...

Snažím se vždycky něco udělat správně, pak je to špatně... A když to udělám naopak, tak je to taky špatně, ale já už nevím.

Být promiskuitní je v dnešním světě strašně jednoduché pro někoho, kdo na to má... "Mít na to" znamená vypadat dobře... Vypadat dobře znamená mít dobré sebevědomí... Mít dobré sebevědomí znamená mít někoho, kdo vám řekne, jak moc vám to sluší... Zasloužit si tuhle lichotku znamená tvářit se "chtivě"... A tvářit se chtivě znamená být promiskuitní... Takže kdo to nemá přímo v povaze, nikdy k tomu nedospěje... Ještě že jsem stydlivka...

Proč se blbá nálada kompenzuje alkoholem, čokoládou nebo zmrzlinou? Protože to uklidňuje, ale jak koho... Chci být nad věcí, nechci se tak jenom tvářit, ať nekazím ostatním chvíle, které mi věnovali. Vážím si toho a proto se šklebím... Jsem klasická Cheshire cat. Úsměv a pak zmizet. Jo. No, nejsem tak úplně kočka, jako spíš jsem štěně, ale i tak... Asi je mi navždy souzeno se ve společnosti lidí přetvařovat a doma potají brečet jako malé dítě do polštáře přikovaného k nohám.

K čemu mi to ale je? K tomu, že vím, že by mě stejně nikdo neposlouchal. Jsou to děsné kraviny, které vždycky dostanou hlavně mě samotnou. Vždycky ty největší kraviny zasáhnou cosi uvnitř mě a v tu chvíli chci někoho děsně obejmout, ale zároveň bych potřebovala někoho, komu bych dala pěstí... Jenomže lidé v mé blízkosti nejsou ani na jednu z těchto věcí... Na pár výjimek... Ale ten, co si zaslouží dostat pěstí, mi za to nestojí... A ti, od kterých bych chtěla obejmout, mi tohle přání nesplní - buďto nechtějí, nebo prostě a jednoduše nemůžou...

Jediný člověk, u kterého mám obojí pocit najednou, je ten, který mi mizí a kterého se tak strašně moc snažím přitáhnout zpátky a přesto debilně kecám... Argh!

Střelte mě do hlavy... Pak už budu navždy mlčet a nikomu nebudu chybět... Nechci už mluvit, ale má sebestředná povaha mi nedává na vybranou... Umlčte mě navždy, prosím...

HAF!...

Žádné komentáře:

Okomentovat