Sobecká

Vědoma si svých předností,
vědoma si svých špatných vlastností,

sedím a čekám na ozvěnu
hlasu muže, jehož nedoženu.

Ta slova přijdou, já to vím.
Přestože ten obličej nevidím,
tuším, že usmívá se právě,
když sedím venku v trávě.

Přemýšlím nad nesmrtelností brouka,
který na mě z trávy kouká.
Najednou přijdeš a netušíš,
že už vím, co mi povíš.

Všimneš si, tak jako všichni,
že mé oči určitě vše ví.
Poklona, úklona, úkrok,
pak ve flirtování pokrok.

"Máš pěkné tričko, víš?"
Co je pod ním, neuvidíš,
ale zaměříš se tam,
jestli to není optický klam.

Zapálím si cigaretu
a podivný pohled je tu.
"Ty kouříš taky, jen nemluvíš,
že nestydím se, mi závidíš."

Chci být hodná a milá
a pro ostatní roztomilá.
Nebýt mrcha andělská
a být méně ďábelská.

Nelétám však v oblacích,
nežiju ve vzdušných zámcích.
Vím, že není cesty zpět,
jen vpřed jít a uspět.