Měla bych se učit... Je to těžké učivo a já ho musím zvládnout, ale nechce se mi, jak překvapivé..
Rozčiluju se nad tím, že bydlím tam, kde bydlím, že dělám trochu služku, trochu poskoka, trochu "debila pro všechno", ale vzepřít se je marné... A nevím, co udělat dřív, jestli jednu nebo druhou práci, jestli školu nebo budovat vlastní výmysly...
Začínám pochybovat o tom, že existuje vůbec chvíle takového toho perfektního blaha... Jak si vlastně představujete své blaho? Já mám celkem jasnou představu...
Jsem v garáži a pomáhám svému příteli, možná manželovi, s opravou nějakého vozítka... ať už s opravou auta, motorky nebo čtyřkolky... Jsem v modrých montérkách, s úsměvem na rtu podávám další a další klíče s různými klíči, sem tam podržím ve svých ladných rukách nějakou tu ušpiněnou část motoru a s nadšením ji podávám zpátky... pak se umyju... vysvléknu montérky a zajdu si do sprchy... nakonec si vezmu svůj oblíbený plyšový župan a pantofle, vlasy sepnu jen tak vzadu na hlavě a s velkým hrnkem kávy a brýlemi na nose se usadím na balkóně nasměrovaném směrem na jih.... Potom přisunu malý stolík, na kterém je štos papírů - nové články do novin - a červená propiska... Pohodlně se usadím a začnu číst. Opravuji drobné chybky, které vznikají přehlédnutím, ale i horší gramatické chyby, které vznikly především nevědomostí autora.
Jo, přesně tohle by měla být má budoucnost. V klidu, bez stresu... V pohodlí plyšového župánku s předoucí kočkou vedle nohou... Ať už jsem velká, Ježíšku...
HAF! Pac a olíz ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat