Znáte ten pocit, kdy někoho milujete, ale stále se musíte koukat na ostatní? Já jo... Bohužel! Nejde o to, že bych někoho chtělo, jen jsem fascinované jinými... Můj berňák má prostě zarytou povahu, kterou já změnit neumím... Jenomže je kolem mě strašně moc milých psů, kteří mají hodně špatných vlastností (nebo se o tom přesvědčuju...), ale taky mají vlastnosti, které můj berňák nemá... Nebo si to taky jenom představuju... Ti voříšci kolem mě mi připadají milí, přímo vyzařují ten pocit toho, že chtějí obejmout (mám velkou fantazii...). Že MĚ chtějí obejmout... A já bych se tak strašně ráda nechala... Ale jeden vořech je sladký a vím, že mě obejme, když poprosím - nahodím smutný očka a mám ho v kapse - na to obejmutí... Jenomže druhý je tak sladký a tak ... vzdálený... Tak strašně bych se ho chtěla dotknout, nechat se obejmout, být obejmuté a cítit něco, co necítím každý den se svým berňákem... ten nedostižný voříšek ale začíná být čím dál víc neodolatelný... A já vím, že na něj nedosáhnu, ale tím víc bych chtělo. Nejde o nějaké pocity, popřípadně nějaký sexuální podtext...jde o to, že chci to objetí! Ach jo, nechápu proč, ale prostě chci :( no nic... Dalo by se říct, že jsem ztracené štěně ve víru lidí kolem... Ale jsem na sebe hrdé i přesto, že jsem zmatené :-)
Tak nic :-) Pac a olíz ;) HAF!
Žádné komentáře:
Okomentovat